„Byrokracie se èasto rozmno¾ují tak, ¾e vytvoøí právì ten problém, kvùli jeho¾ øe¹ení vlastnì existují.“ (prof. Stephen Baskerville, PhD)


"Haló, my sme v richtiku. Jak u vás?"

"Libu¹ko, u nás dobrý. Tak a» to pustí!"

"Vlastièko, tady u¾ to jede."

"Ale nám z toho skoro nic nepadá! Dodáváte?"

"Dodáváme!"

"To je sakra divný! Èoveèe, Libo, co to má znamenat? Intervenèní centra jedou, v¹ecky vorganizace na pomoc tejranejm sou v richtiku, Bílej kosoètverec, spolek Husa, maj pøes tøi stovky obìtí mìsíènì. Policajti sou ve støehu. Speciálnì jsme je ¹kolili, jak vy¹etøovat, aby to zbyteènì nekazili. Tak¾e vyplnìj akorát formuláø a pøedávaj to dál. Tak mi vysvìtli, jak to, ¾e vám u tìch soudù z toho vypadnou horko tì¾ko dva vodsouzený mìsíènì? Jak to mám pak prosim tebe tady na ministerstvu vykazovat, ¾e na jednoho násilníka mám pak dohromady pøes stovku propu¹tìnejch?"

"Já tì chápu, ale je to tì¾ký. Pamatuje¹ pøípad Máòa?"

"No jasný. To je ta s tou dvojitou frakturou lebky, jak se léèila doma a ani ne¹la k dochtorovi, ¾e jo?"

"Pøesnì. Proto¾e se bála toho svýho, tak¾e z toho muselo bejt jasný, ¾e byla tejraná i psychicky. V tom problém nebyl. Jen¾e tam to zahaprovalo na jiný vìci. Vobhájce vytáh lejstro, ¾e ten její byl mìsíc na slu¾ebce, kdy¾ jí to mìl udìlat."

"To je hajzl!"

"Vlastièko, vìø mi, my dìlali, co se dalo. Máòa pak øekla, ¾e vlastnì to nebylo tak, ¾e by po ní mrsknul dvakrát kladivo. Byla toti¾ rozru¹ená, tak si to nepamatovala pøesnì. Tak¾e by to jako ráda upravila, tu první výpovìï. ®e teda to bylo tak, ¾e vona s ním z na tý slu¾ebce telefonovala, jen¾e von jí nadával a jak byla zdeptaná, tak na to kladivo spadla. A pak teda vstala, von jí zase po tom telefonu nadával a zase teda spadla na to kladivo."

"Libu¹ko, no to je jasný. Tak co je¹tì chtìli?"

"Vobhájce se jí zeptal, proè s ním teda znova volala, kdy¾ mìla evidentnì tì¾kej úraz. No Máòa chudinka nevìdìla, co tomu arogantnímu zmetkovi øíct. Tak sem do toho vstoupila a vysvìtlila v¹em, ¾e Máòa byla na nìm natolik citovì závislá, ¾e to prostì musela udìlat i navzdory hroznejm bolestem. Ten hajzl se tomu je¹tì smál. A pak si dotáh svìdka a ten øek, ¾e Máòa byla potom hned druhej den na érobiku... Vlastièko, nám je to obìma jasný, ¾e musela pøijít na jiný my¹lenky. Aby si vodpoèala vod toho tyrana. No ale soud tuhle ¾alobu zamít."

"Libo, ví¹ ty co mì napadlo? Co kdybysme po¾ádali vo zmìnu zákona? Aby si ti agresoøi nemohli k soudu tahat svìdky. A taky bych jim zatrhla ty vobhájce. Beztak to celý jenom zdr¾ujou!"

"Vlasti, no to je geninální. Pak u¾ to posype jedna radost!"


Poruèík Maøatová zálibnì pohlédla na certifikát se svým jménem, který zavìsila na zeï. Mìla být na co hrdá. Pøedevèírem se vrátila z Prahy, ze speciálního dvoudenního ¹kolení na téma "Jak poznat agresora" a "Pøedávání znalostí". První den místo ¹kolení byla nav¹tívit spolu¾aèku ze støední, proto¾e to by byl hroznej høích se s ní nevidìt, kdy¾ u¾ se dostala po dlouhé dobì do velkomìsta. Tak¾e se jenom ráno podepsala a pak ¹up za kamarádkou a na nákupy. Druhý den zase nemìla moc èasu paní ¹kolitelka. To ale nièemu nevadilo. V¹ichni dostali nádhernou bro¾uru na køídovém papíøe a hlavnì certifikát. V duchu si nápis pøeèetla pomalu je¹tì jednou: "Poruèík Maøatová  - certifikovaný ¹kolitel v oblasti domácího násilí. V Praze dne toho a toho a neèitelnej podpis nìkoho hodnì vysoko." Kdepak, ona není ¾ádná hloupá holka!

Za chvíli se u¾ do uèebny zaèali trousit první policisté. Tohle se poruèici na práci policie v¾dycky líbilo. Moc ne¹pekulovat a s nièím se moc nemazat. Py¹nì se procházela mezi lavicemi uèebny a pøemítala, jak asi zaène.

"Vonásek, ty si sedni tady k voknu, a» tì mám po ruce. V¹ecko, co ti tady teïka povím, si zapi¹ za u¹i. A»  to nedopadne jak tenkrát s tím ¹kolením na vypisování blokovejch pokut, kterýs dìlal natøikrát!"

Ostatní cajti se ¹kodolibì zasmáli. Zaèala dobøe!

"Tak¾e pánové a dámy, já bych to zbyteènì neprodlu¾ovala a shrnu v¹ecko, co potøebujete vìdìt, do pár bodù! Za prvý: Jak vám nìjakej chlápek bude tvrdit, ¾e je nevinnej, tak bacha! To je podezøelý! Kapi¹to?"

Vypadalo to, ¾e vìt¹ina policistù to pochopila hned napoprvé. Asi má opravdu pedagogické nadání.

"Za druhý: V¹echno je to jedna paká¾. Nejdøív je zavøete a pak mù¾ete pøemej¹let. Ale stejnì nic nevymyslíte, tak si to nekomplikujte. Nebo si myslí¹, Vonásek, ¾e kdy¾ bude zavøenej, tak mù¾e nìkomu ublí¾it?"

Vypadalo to, ¾e Vonásek udìlal ve svém intelektuálním rozvoji znaèné pokroky a tohle si opravdu nemyslel. Ale mohlo to být také tak, ¾e si Vonásek nemyslel nic jako v¾dy. Proto mohl pomý¹let i pøes svou duchovní nedostaèivost na slibnou kariéru.

"A za tøetí!" Poruèík Maøatová se zarazila. Co to tam v té bro¾uøe je¹tì bylo? Nìco o nìjaké vysoké kadenci èi co...

Do uèebny náhle vstoupil se zpo¾dìním jeden øadový policista. To ji namíchlo!

"Du¹ek, u¾ sem ani nechoï! A zavøi za sebou dveøe," oboøila se na nìj. Kdy¾ Du¹ek poslu¹nì uèinil, co mìl, Maøatová se rozzáøila. Zavøené dveøe, to bylo ono!

"Teda za tøetí! To násilí probíhá èasto za zavøenýma dveøma, víme? Co z toho logicky plyne?" Na chvíli se zarazila a vychutnala si dramatické ticho. Policisté si ú¾asem pøestali hrát s vysílaèkami.

"Plyne z toho to, ¾e jak nikdo z okolí nic nevidìl a nejsou ¾ádný dùkazy, tak je naprosto sichr, ¾e to tam je!" Policisté souhlasnì zahuèeli. Tohle by je samotné nikdy nenapadlo!


Námìstek ministra vnitra se právì vrátil od své milenky. Èasy, kdy se vracel do kanceláøe po tøíhodinové obìdové pauze s výbornou náladou, byly ty tam. Jak u¾ to u milenek bývá, zahrnovala jej stále vìt¹ími a vìt¹ími po¾adavky. U¾ jí nestaèilo, ¾e jí koupil malou jachtièku a zaøídil Celostátní centrum pro rovnost pohlaví, aby se mohla stát øeditelkou. Chtìla zase víc. Chvíli bezradnì hledìl z okna a pak zvedl telefonní sluchátko a odhodlanì vytoèil èíslo.

"Nazdar Mirku, to u¾ je na pová¾enou. Máme málo pøípadù!"

"Jak je to mo¾ný? Furt se to nelep¹í?" ¾ivì se zajímal ministr vnitra.

"Èísla rostou, ale není to zdaleka tolik, kolik bysme si pøedstavovali. Libu¹ka øikala, ¾e..." zarazil se námìstek, naèe¾ se hned opravil: "Svìtový statistiky uvádí, ¾e se to násilí týká prej a¾ ¹tyriceti procent domácností. U nás to není asi setina. Jsme zase sto let za opicema! Dokonce i za Maïarama. Tam mlátí ¾enskou prej ka¾dej desátej chlap!"

To byl argument, na který ministr Mirek sly¹el. Na jakési mezivládní dru¾bì ho pøed lety maïarský expremiér porazil v ku¾elkách a takovou potupu nedokázal Maïarùm do dne¹ka odpustit. Rivalita mu brzy vnukla my¹lenku.

"Tak si nìjaký ty pachatele vopatøíme, ne?"

"No poèkej... jako ¾e bysme vozili imigranty z Maïarska?" dotázal se skepticky námìstek.

"Ale né. My si ty pøípadi vyrobíme!" vyhrkl ministr a zapíchl vítìzoslavnì vidlièku do debrecínky, kterou mìl na stole.

Námìstku Kováøíèkovi vyrazil nápad jeho ¹éfa dech. Pochopil, ¾e to je dùvodem, proè je Mirek ministrem a on zùstane do smrti smr»oucí pouhým námìstkem. Ale co! Hlavní je, ¾e u¾ ví, jak na to a ¾e se tím celá ta ¹lamastyka vyøe¹í a Libu¹ka bude zase spokojená!

Po pár hodinách u¾ sedìl námìstek u ministra v kanceláøi. Ministr postával u okna a sledoval, jak se na parapetu holubi pøetahují o rohlík. Námìstek opatrnì zaèal: "Neøíkal bych tomu vytváøení pøípadù, ale zvý¹ení informovanosti veøejnosti." Ministr souhlasnì zabruèel. "Nechal bych udìlat nìjaký billboardy, televizní spoty a tak," nadhazoval dále námìstek.

Ministr byl najednou vytr¾en ze svého zaujetí a bojovnì nadhodil: "A slogan: Nebuïme jak Maïaøi!” Námìstku Kováøíèkovi se slogan moc nepozdával, ale nevìdìl, jak to ¹éfovi sdìlit. Tak se jen hryzl do rtu. Ministr jeho reakci zaznamenal a smíølivìji dodal: "Má¹ recht. To je na kokot. To by nám éú omlátila o rypák."

"Ale to je výborný nápad," rozzáøil se námìstek. "Pochopitelnì bychom celou kampaò mohli financovat z grantových penìz." Ministr se cítil polichocen, potáhl si kalhoty pod pupkem a tváøil se, ¾e jeho geniální nápady není nutno kvùli jeho pøirozené skromnosti nikterak zvelièovat.

"Ale Laïo, to ti øikám! Jestli ty zaostalé, negramotné, primitivní uherácké opice budou pøí¹tí rok zase pøed nama, tak má¹ po pièi!"


Do jara byla celá zemì zaplavená informaèními materiály z grantù EU. Na ka¾dém druhém úøadì se vyjímaly letáky s emotivními fotografiemi uplakaných ¾en choulících se v koutku, nad nimi¾ dominantnì postával asi stopadesátikilový chlap v nátìlníku s obu¹kem v ruce. Také temnì ladìné billboardy se sugestivními nápisy, z nich¾ odkápavala krev, se povedly.

Pøed jedním z nich se zastavila mladá, atraktivní dáma a chvíli si billboard mlèky prohlí¾ela. Vypadalo to, ¾e nad nìèím usilovnì pøemý¹lí. Najednou se roztøásla.

Je¾i¹marjá, u¾ to mám!

Nato ze své kabelky Luis Vuitton, kterou dostala k svátku od svého man¾ela, vytáhla nejnovìj¹í model telefonu. Opsala si do nìj internetovou adresu spolku Husa, který, jak ona z billboardu bystøe pochopila, se vìnuje týraným ¾enám. Tedy i jí!

Zanedlouho doma otevøela svùj laptop a dychtivì hltala ka¾dé slovo. U toho ti¹e popíjela capuccino.

Mezitím se domù vrátil z práce man¾el. Nepøedpokládal, ¾e by se cokoliv zmìnilo, tak¾e se ani neptal, jestli je nìco k veèeøi. Vytáhl si z lednice párky. Man¾elka jej s despektem pozorovala. Schválnì - jestli se jí vùbec zeptá, zda by si nedala taky.

Párky na plotnì u¾ bublaly, ale man¾el neøekl ani slovo. Tak teï u¾ je to jisté! Musí si to pøiznat a hlavnì ho nesmí omlouvat. On se o ni vùbec nezajímá a psychicky ji tím deptá! Ona je týraná ¾ena!

Ráno hbitì zavolala na èíslo uvedené na internetu. Vstøícná paní na druhém konci si s ní hned ochotnì domluvila schùzku.


Pøevzato z blogu Ale¹e Hodiny